Dagmar Šubrtová

Šubrtová žije a pracuje v Kladně. Absolvovala Ateliér veškerého sochařství Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze u Kurta Gebauera. V ateliéru pak působila do roku 2013 jako asistentka. Vedle umělecké profese se věnuje i tematickým kurátorským projektům, 2000—2020 dramaturgie výstavního programu galerie Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze. Pracovala několik let jako kurátorka Hornického skanzenu v bývalém dole Mayrau ve Vinařicích. Ve své práci dlouhodobě sleduje proměny krajiny v důsledku trvající industrializace. Ústředním tématem jsou průmyslem zdevastovaná „území nikoho“ a odvaly hlubinných dolů. Neomezuje se jen na reflexi, ale směřuje k sochařské interpretaci nově vznikajících míst hald a odvalů tzv. nové divočiny, která jsou fyzickým příkladem přírodní obnovy. Od roku 2015 se zabývá projektem Na pomezí samoty / Frontiers of solitude, který zkoumá aktuální otázky proměn krajiny a problematiku provázanosti postindustriální společnosti a přírody. Od roku 1992 proběhla řada jejích samostatných výstav, byla zastoupena na mnoha společných výstavách a další výstavy připravila jako kurátorka. Je spoluautorkou knihy Průvodce: Současná umělecká díla v krajině (s R. Schmelzovou a R. Mikulášem, Academia, 2014).

www.dagmarsubrtova.cz